|
|
|
Vítejte na stránkách Luboše Ibrmajera |
|
|
|||
|
|
|
11.08.2007 09:37 - Č e s k é
B u d ě j o v i c e
- Většina
lidí zná vody kanálu La Manche pouze paluby
trajektu. Osmnáctiletý K cestě z Anglie do Francie ve čtvrtek nepotřeboval žádnou
loď. Stačily mu vlastní svaly a pevná vůle. Je nejmladším Čechem, kterému
podařilo úžinu přeplavat. Kdy vás poprvé napadlo, že zkusíte La Manche
pokořit? Je
to už několik let. Odmalička jsem měl rád dlouhé tratě. Zaměřil jsem se na
dálkové plavání. Prostě
mě napadlo, že to zkusím. Připravoval jsem se dva roky. Kde se vám nejlépe trénovalo? Ve
Vltavě, tam bylo přírodní prostředí, byla studenější než bazén. Byl
jsem i na soustředění v Chorvatsku a na Lipenské přehradě. Trénoval
jsem v Dolní Vltavici ve středisku vodní záchranné
služby. Tam to bylo super. Příprava v Anglii trvala týden. Na co jste myslel při startu? Na
nic konkrétního. Věřil jsem si. Podmínky byly docela dobré, měl jsem hodně naplaváno. Začínal
jsem v osm ráno. Plavba nakonec trvala jedenáct hodin a tři minuty, mohlo to
být rychlejší. Kde byl problém? Překvapily
mě obrovské vlny. Byly až tři metry vysoké. Jsem přece jen bazénový plavec.
Sice mi šly do zad, ale neuměl jsem toho využít. Nepříjemně mě stahovaly
zpátky. Jedenáct hodin na rozbouřeném moři není žádná legrace. Nechtěl
jste to vzdát? Určitě
ne, i když zhruba v polovině přišla velká krize. Začal se mi houpat žaludek. Málem
jsem to neustál. Nakonec pomohla obyčejná kola a teplá voda. Kdy vám bylo jasné, že plavbu zvládnete? V
momentě, kdy jsem zahlédl francouzské břehy. Na širém moři jsem neměl dobrý
pocit. Voda v úžině nepatří zrovna mezi nejteplejší ani nejčistší.
Jak jste se v ní cítil? Zima mi nebyla, voda měla okolo sedmnácti stupňů. Sem tam se objevily nějaké řasy. Viděl
jsem i medúzy. Naštěstí se žádná se mnou nechtěla mazlit. Už jste stihl svůj mimořádný úspěch oslavit? Ještě
ne, do anglického přístavu Dover jsme se vrátili až
pozdě v noci. Byl
jsem unavený, všechno se se mnou houpalo. Celý tým bydlí v kempu, snažíte se šetřit. Kolik celá výprava
stála? Okolo
čtvrt milionu korun. Nejvíce stál doprovod lodivoda. Kdy vás budou moci přivítat fanoušci v České republice? Do
Č. Budějovic se vrátím v pondělí, nejpozději v úterý dopoledne. Chceme
si ještě prohlédnout Anglii, nejspíš zamíříme do Londýna. Dárek synovi: české buchty Strach
i velká pýcha, takové pocity se ve čtvrtek honily hlavou Evě Pytlové z
Českých Budějovic. Její
syn na širém moři bojoval s obrovskými vlnami. Nemohla
mu nijak pomoci, tak alespoň držela palce. "U
nás v rodině jsou samí plavci nebo fotbalisté. U Filipa to na fotbal nebylo,
tak jsme ho dali na
plavání," popisuje bývalá plavkyně a trenérka synovy začátky. Do
bazénu ji doprovázel, sotva se naučil chodit. Talent měl prý už tehdy. Byly
ale i doby, kdy se mu na tréninky chodit nechtělo. La Manchem žili dva roky "Museli
jsme ho trochu přitáhnout. O to víc mě překvapilo, jak dokáže mít pevnou
vůli," říká Pytlová. Přiznává,
že když jí Filip poprvé řekl o svém plánu, pořádně ji to překvapilo. Nakonec,
jak s úsměvem vzpomíná, žila celá rodina dva roky La Manchem.
"Snažili
jsme se ho maximálně podporovat. Nebylo to pro něj lehké. Měl toho strašně
moc. Sháněl
sponzory, trénoval, chodil do školy," dodává Pytlová. Přestože
má za sebou dlouholeté plavecké zkušenosti, syna na lodi nakonec
nedoprovázela. Zbylo
na ni pouze místo fanouška na břehu. Přesto ale nelituje. "Filip
asi věděl, co dělá. Dlouho jsme se o tom bavili. Bál se, že bych to psychicky
nevydržela. Jsem
ráda, že to takhle dopadlo," říká Filipova nejoddanější fanynka. Když
se poprvé podívala na obrovské vlny na moři, napadlo ji jediné – V tomhle se
přece plavat nedá! Přesto ale trpělivě vyhlížela synovu doprovodnou loď. "Když
jsem uviděla ten malý flek, měla jsem obrovskou radost. Když mohl Filip
mrznout ve vodě, já
mrzla alespoň na břehu. Na rozdíl od něj jsem ale měla spacák," popisuje
Pytlová. Synovi
mohla k výkonu poblahopřát až v pátek ráno v Anglii. Kvůli útesům se k němu
na pláž ve
Francii nedostala. Byla také první, která mu předala dárek. "Jako
správná česká máma jsem mohla přivézt jen jedno. Pravé české buchty s domácí
zavařeninou. Má je moc rád," prozradila Pytlová. S
Filipem Pytlem spolupracuje už sedm let. Poslední dva roky ho připravoval na
zdolání čtyřicet kilometrů dlouhé trasy kanálu La Manche
z Anglie do Francie. "Filipa to hodně změnilo. Naučil
se jít tvrdě za svým cílem. To se u mladých sportovců jen tak nevidí,"
říká oddílový trenér Věřil jste Filipovi, že tak náročný výkon zvládne? Když
mi to řekl poprvé, myslel jsem si, že si dělá srandu. Ale věřil jsem mu. Do
přípravy dal všechno, měl hodně naplaváno. Filip je nejmladším českým plavcem, který La Manche přeplaval. Čekali jste na jeho osmnácté narozeniny? Vůbec
ne, chtěl to zvládnout už před rokem, ale nevyšlo to. Termín se totiž musí
hlásit déle než dva roky dopředu. Navíc jsme sháněli sponzory. Ve slané studené
vodě neměl ani neoprén. Plaval
v klasických plavkách. Čím si chránil kůži? Namazali
jsme ho takovou speciální vazelínou. Prý
se špatně smývá, ale Filip uplaval pár metrů a na zádech už ji neměl. Šlo to
skvěle dolů. Nejvíce vás prý zaskočily vlny. Dá se na ně nějak připravit? V
našich podmínkách ne. Takové vlny jsou jen v oceánu. Částečně
nám pomohly zkušenosti z přípravy v Chorvatsku. Jaký je Filip jako svěřenec? Naučil
se být vytrvalý. I když musím přiznat, že jsem se bál, aby mu to vydrželo. Starám
se o něj od šesté třídy, bylo tam hodně talentů, nakonec ale zbyl jen Filip. Nedávno jste v Českých Budějovicích založil nový plavecký
oddíl. Filip vám prý pomáhá? Hrozně
mě to překvapilo. Stará se o pětileté děti, má k nim pěkný vztah. Navíc
se od nich může hodně naučit. La Manche je pokořen. Plánujete něco
dalšího? Teď
si chceme hlavně odpočinout. Určitě ale do budoucna něco vymyslíme.
Obrovskou
radost udělal úspěch Filipa Pytla také jeho
kamarádům a spolužákům. Pro
Fílu, jak mu říkají, chystají velkou oslavu.
"Je to ten nejúžasnější kamarád, kterého mám. Mohu
se na něj ve všem spolehnout. Přemýšlíme, jak ho uvítáme. Určitě si to
zaslouží," řekla kamarádka Lenka Tripesová. Už
včera se vydala do obchodů vybrat pro Fílu dárek.
Co mu koupila, ale nechtěla prozradit. "Bude
to překvapení, dárek na celý život. Určitě se mu bude líbit," mlžila Tripesová. Oslavy
ale nebudou to jediné, co Filipa po návratu do Českých Budějovic zaměstná. Musí
se totiž připravit na závěrečné zkoušky, které ho v září čekají na Gymnáziu
olympijských nadějí. "Filip
je flegmatik, rozhodně nepatří mezi excelentní studenty. Dokáže ale
překvapit. Málokdo
například ví, že umí výborně tančit," prozradila učitelka anglické
konverzace Filipa
se prý u zkoušky na pokoření kanálu La Manche
určitě zeptá. Mluvit
ale bude muset v angličtině. Osmnáctiletý plavec je nejmladším Čechem, jenž kanál
překonal
Pytel
je další, kdo přeplaval La Manche
10.08.2007 14:43 - P a ř í ž - Osmnáctiletý Pytel
je bazénovým plavcem, studentem českobudějovického sportovního gymnázia, ale
o své snaze pokořit La Manche snil už v roce 2006,
kdy byl jako doprovod na lodi Davida Čecha. Ten loni přeplaval úžinu mezi
Anglií a Francií dokonce oběma směry. Na oplátku byl Čech na lodi při jeho
letošním pokusu. "Je to super pocit," řekl v rozhovoru Pytel. Jeho
pokus mu prý znepříjemňovaly až tři metry vysoké vlny v druhé části trasy, s
nimiž měla velké problémy i doprovodná loď. "Sice jsem je měl v zádech,
takže mě měly hnát, ale jak to na volné vodě moc neumím, tak mě spíš
brzdily," popisoval Pytel svůj boj. "Musím říct, že přeplavat La Manche je hodně drsná věc," doplnil. Ve
vodě si prožil fyzickou i psychickou krizi, a to zhruba v polovině trasy. Udělalo
se mu špatně od žaludku. "Z občerstvování, z vln. Dokonce něco málo šlo
ven," přiznal. Srovnala ho prý obyčejná kola a teplá voda. "Pak
jsem se dal dohromady, a když jsem uviděl francouzský břeh, už jsem věděl, že
to doplavu. Na volném moři mi to moc nesedělo, to
bylo na hlavu," prohlásil. Na
britských ostrovech strávil při tréninku už loni měsíc s Čechem, několikrát
byl na soustředění i v
Chorvatsku. Celou zimu však plaval hlavně v bazénu. "Když se ve Vltavě
oteplila voda na 13 stupňů, tak jsem plaval v řece," vyprávěl Pytel,
kterému i proto nebyla při pokusu ve zhruba sedmnáctistupňové vodě zima.
"S tím jsem problém neměl," řekl. Slova
díků věnoval právě Čechovi, jehož zásluhou plavbu dotáhl do úspěšného konce. "Hodně
mi pomohl. Už loni, jeho rady byly k nezaplacení. Tehdy jsem uviděl na
vlastní oči, co mě čeká. Bez něj bych to nedal. Takhle jsem byl vynervovanej už jen trochu," děkoval se smíchem
kamarádovi. Sám teď už ví, co kanál La Manche
znamená, a tvrdí: "Mohlo to být rychlejší." Rozhodně
by se chtěl do Anglie ještě někdy vrátit. "Jednu cestu bych ještě chtěl
zkusit, dvě ale ne," odmítl, že by napodobil svého kamaráda Čecha.
"Ale to je otázka třeba deseti let, teď dostane nejdřív přednost
studium," upozornil na své priority. Po
skončení plavby prý ani nestihl oslavu, neboť do cíle dorazil pozdě večer a
ještě v posteli se ním všechno houpalo. "Chvíli mi trvalo, než jsem
usnul, ale teď už je to dobré, jen mě občas někde bolí," řekl. Spal v
kempu, jídlo si přivezl z domova, přesto ho pokus vyšel zhruba na čtvrt
milionu. "Aspoň
nepřijedu s ostudou," zasmál se.
|
|
|
|||
|
|
|
|
|
|
|||
|
|
|
|
|
